Poslední dobou se množí celkem pochopitelné dotazy návštěvníků Třešňovky na Závodí, jestli je v pořádku, že zde pasoucí se koníci oceňují chuť kůry mnohých náletových stromků zde rostoucích. Snad se mi v tomto článku podaří vysvětlit, že to, co na první pohled může vypadat jako zkáza, je ve skutečnosti prospěchem. Je to trochu velké téma, určitě se mi nepovede všechno ideálně formulovat, ani jej zcela obsáhnout, takže budu ráda za případné dotazy a diskuzi.

Asi se všichni shodneme na tom, že přírodě lidstvo poslední dobou dává dost na frak, mluví se o velkém vymírání druhů, nezpůsobeném tentokrát pádem asteroidu jako v pravěku, ale právě lidskou činností. V této souvislosti se zdá logické, že je pro přírodu tou nejlepší ochranou, když si jí člověk všímá co nejméně a nezasahuje do ní. Jenže tak jednoduché to není.

Žijeme v kulturní krajině. V krajině, ve které člověk hospodařil tisíce let a byl přitom ještě v relativně nedávné době její přirozenou součástí. Lidské obhospodařování krajiny bylo od pravěku prospěšné pro obrovský počet živočišných i rostlinných druhů. Člověk, poté, co v pravěku vyhubil obrovská stáda velkých kopytníků, kteří, podobně jako naši koníci na Třešňovce, blokovali sukcesi, začal v tehdejší otevřené krajině s pastevectvím. Ovce a kozy tak pokračovaly v tom, co předtím obstaral divoký kůň, zubr atd. Na úrodnějších plochách vznikala malá políčka, oddělená pravidelně vysekávanými mezemi. V lese, daleko nižším a světlejším, než jaký si většinou představíme dnes se pařezilo, páslo, hrabalo listí na podestýlku, ořezávaly větve (tzv. letnina) na zimu pro dobytek. Využití toho, co příroda nabízí, běželo v naší krajině po dlouhé věky po úplně jiných kolejích, než známe dnes a spousta druhů z takových činností těžila, či na nich byla a je z velké části závislá. Nebude zajisté překvapením, že se jedná právě o ty dnes nejvíce ohrožené druhy.

Jenže nejde jen o ty nejvíce ohrožené. Na plochách, kde se podařilo obnovit pastvu se vším, co k tomu patří, tedy i s okusem dřevin, se okamžitě dá sledovat nejen výskyt a nárůst počtu exemplářů těch nejohroženějších, ale roste i populace veškerého dalšího hmyzu a následně v dalších letech i ptactva. V neprostupném křoví sice pár druhů ptáků rádo zahnízdí, ale aby nakrmili mláďata, budou si létat právě na otevřenou světlou pastvinu, která jim poskytne hojnost potravy a její solitérní stromy bezpečný rozhled.

Když se dnes rozhlédnete po krajině, vidíte, kromě těch zastavěných, dva druhy ploch: stejnoměrně obhospodařované louky a pole, v lepším případě aspoň občas zarámované nějakou linií stromů, anebo souvislý hustý lesní porost. Dobře se to sleduje teď v zimě, když nasněží. Krajina je přehlídkou bílých ploch luk a polí a tmavých lesů. Extenzivních ovocných sadů a pastvin s nádhernými urostlými stromy dále od sebe, kde má každý z nich možnost svou korunu rozprostřít do šířky a prosperovat bez konkurence a zástinu a kde pod ním stále zbývá dost světla pro hodnotný přírodní trávník, uvidíte žalostně málo, většinou jen malé plošky po okrajích lesa a na exponovaných skalnatých plochách. Kdekoli máme možnost takovouto plochu zachránit před zarůstáním, měli bychom to udělat, protože tím pomůžeme naší přírodě opravdu zásadně.

Berounská Třešňovka má velký potenciál být významnou kachličkou v mozaice berounské krajiny, vzhledem k její minulosti vojenského areálu se zde i nabízí malá paralela s velkými známými vojenskými plochami, jako Brdy či Milovice, kde vojenská cvičení výrazně pomohla biodiverzitě v době, kdy se ještě díky nedostatku informací myslelo, že nejlepší ochranou přírody je zamezit všem lidským činnostem. 

Díky svému umístění se Třešňovka po loňské pastvě koní stala nášlapným kamenem pro migraci a další šíření kriticky ohroženého motýla okáče metlicového, který pro své zdravé přežití potřebuje migrovat po krajině a vyměňovat geny mezi populacemi. Tento motýl, ještě v 50 letech rozšířený po teplých oblastech celé republiky, již na Moravě úplně vymřel a v Čechách přežívá jen v několika populacích. Spolu se spoustou dalších druhů je přímo ohrožen zarůstáním původně bezlesých ploch, ke svému životu potřebuje právě osluněné soliterní kmeny a otevřené vypasené biotopy bez hustých náletů a křoví.

S údržbou Třešňovky jsme teprve na začátku, chystáme vyměnit pasoucí se koňské brigádníky za stádečko ovcí a pár koz. Koně byli využiti plánovaně, na počátku péče o déle neudržované plochy pracují nejvíce efektivně a dokáží porost vyčistit od nežádoucí stařiny i invazivních travin, které malým přežvýkavcům již tak nechutnají. S nálety a křovím budeme válčit i křovinořezy, vybrané pěkné přirozené nálety před okusem chráníme, neboť není nad silný strom, který na místě vyrostl ze semínka, jen jich nesmí být příliš. 

Spoustu okousaných stromů necháme růst dál, neboť se stanou živým hmyzím hotelem a dost možná se v nich díky okusu vytvoří dutina, kterou si jednou vyhlídne třeba dudek. A pokud nějaký uschne na stojato, taky dobře. Mrtvý strom není ani zdaleka mrtvý. 

Díky moc za pozornost 🙂 Káča Nepustilová

Projekt Berounské stepi je podpořen z Norských fondů a Státního fondu životního prostředí.

#berounskestepi

#tresnovkaberoun